Pokroky v digitálních displejích a polovodičových elektronických součástkách byly zavedeny do letových palub letadel všeobecného letectví (GA). Kromě zlepšení spolehlivosti systému, které zvyšuje celkovou bezpečnost, snížily elektronické letové displeje (EFD) celkové náklady na vybavení letadel nejmodernějším přístrojovým vybavením. Primární balíčky elektronického přístrojového vybavení jsou méně náchylné k selhání než jejich analogové protějšky. Již není nutné, aby konstruktéři letadel vytvářeli nepřehledné rozvržení panelů, aby se do nich vešly všechny potřebné letové přístroje. Místo toho vícepanelové digitální letové displeje kombinují všechny letové přístroje na jednu obrazovku, která se nazývá primární letový displej (PFD). Tradiční „šest balení“ nástrojů je nyní zobrazeno na jedné obrazovce s tekutými krystaly (LCD).

7.1.1 Páska rychlosti vzduchu #

ASI, nakonfigurované podobně jako tradiční rozvržení panelů, je umístěno na levé straně obrazovky a zobrazuje se jako páska s vertikální rychlostí. Jak letadlo zvyšuje rychlost, větší čísla klesá z horní části pásky. TAS se zobrazuje ve spodní části pásky přes vstup do počítače Air Data (ADC) z vnější teploty vzduchu. Značení rychlosti letu pro VX, Vy a Rychlost otáčení (VR) jsou zobrazeny pro referenci pilota. K dispozici je další chyba vzdušné rychlosti řízená pilotem pro nastavení na jakoukoli požadovanou referenční rychlost. Stejně jako u tradičních analogových ASIS, elektronická páska s rychlostí vzduchu zobrazuje barevně odlišené rozsahy pro provozní rozsah klapek, normální rozsah a rozsah upozornění. [Figure 7-12] Hodnota čísla změní barvu na červenou, když rychlost vzduchu překročí VNE, aby varovala pilota před překročením omezení maximální rychlosti.

7.1.2 Indikátor polohy #

Jedním ze zlepšení oproti analogovému instrumentaci je větší indikátor polohy na EFD. Umělý horizont pokrývá celou šířku PFD. [Figure 7-12] Toto rozšířené přístrojové vybavení nabízí lepší referenci ve všech fázích letu a všech letových manévrech. Indikátor postoje získává informace z hlavičkového a referenčního systému postojů (AHR).

7.1.3 Nadměr #

Výškoměr je umístěn na pravé straně PFD. [Figure 7-12] Jak se nadmořská výška zvyšuje, větší čísla sestupují z horní části pásky na displeji, přičemž aktuální nadmořská výška se zobrazuje v černém rámečku ve středu pásky displeje. Nadmořská výška se zobrazuje v krocích po 20 stopách.

7.1.4 Indikátor vertikální rychlosti (VSI) #

VSI se zobrazí napravo od pásky výškoměru a může mít podobu obloukového indikátoru nebo pásky s vertikální rychlostí. [Figure 7-12] Oba jsou vybaveny vertikální rychlostí.

7.1.5 Indikátor nadpisu #

Indikátor nadpisu se nachází pod umělým horizontem a je normálně modelován podle indikátoru horizontální situace (HSI). [Figure 7-12] Stejně jako v případě indikátoru polohy přijímá indikátor záhlaví informace z magnetometru, který dodává informace do jednotky AHRS a poté do PFD.

7.1.6 Indikátor směru #

Indikátor má trochu jinou formu než tradiční přístrojové vybavení. Posuvná tyč se pohybuje doleva a doprava pod trojúhelníkem, aby indikovala vychýlení od koordinovaného letu. [Figure 7-12] Reference pro koordinovaný let pochází z akcelerometrů obsažených v jednotce AHRS.

7.1.7 Tachometr #

Šestým nástrojem běžně spojeným s balíčkem „Six Pack“ je otáčkoměr. Toto je jediný nástroj, který není umístěn na PFD. Tachometr je normálně umístěn na multifunkčním displeji (MFD). V případě selhání displeje se zobrazí na zbývající obrazovce s letovým přístrojem PFD. [Figure 7-13]

7.1.8 Indikátor prokluzu/smyku #

indikátor skluzu/smyku [Figure 7-12] je vodorovná čára pod ukazatelem role. Stejně jako koule v indikátoru otáčení a skluzu se šířka tyče mimo střed rovná posunutí šířky jedné koule.

7.1.9 Indikátor otáčení #

Indikátor otáčení, znázorněný na obrázku 7-12, se obvykle nachází přímo nad otočnou kartou kompasu. Značky zaškrtnutí vlevo a vpravo od čáry Luber označují zatáčku (standardní sazba versus poloviční standardní sazba). Typicky označené trendovou linií, pokud je trendový vektor rozšířen na druhou značku, letadlo je v zatáčce se standardní rychlostí.

Jednotlivé panelové displeje lze nakonfigurovat pro různá letadla jednoduše instalací různých softwarových balíčků. [Figure 7-14] Výrobci jsou také schopni upgradovat stávající přístrojové displeje podobným způsobem, čímž eliminují potřebu vyměňovat jednotlivá měřidla za účelem upgradu.

7.1.10 Air Data Computer (ADC) #

Elektronické letové displeje využívají stejný typ přístrojových vstupů jako tradiční analogová měřidla; Systém zpracování je však jiný. Statické vstupy Pitot jsou přijímány ADC. ADC vypočítá rozdíl mezi celkovým tlakem a statickým tlakem a generuje informace potřebné k zobrazení rychlosti vzduchu na PFD. Teploty venkovního vzduchu jsou také monitorovány a zaváděny do různých komponent v systému a také se zobrazují na obrazovce PFD. [Figure 7-15]

ADC je samostatné zařízení v pevné fázi, které je kromě poskytování dat do PFD schopno poskytovat data do řídicího systému autopilota. V případě poruchy systému lze ADC rychle odstranit a vyměnit, aby se zkrátily prostoje a doba obratu údržby.

Informace o nadmořské výšce jsou odvozeny z portu statického tlaku stejně jako analogový systém; Statický tlak však nevstupuje do membrány. ADC vypočítá přijatý barometrický tlak a odešle digitální signál do PFD, aby se zobrazila správná výška. Elektronické letové displeje také ukazují trendové vektory, které pilotovi ukazují, jak postupuje výška a rychlost vzduchu.

7.1.11 Trendové vektory #

Trendové vektory jsou purpurové čáry, které se pohybují nahoru a dolů jak po ASI, tak ve výškoměru. [Figures 7-16 and 7-17] To

ADC vypočítá rychlost změny a zobrazí 6sekundovou projekci, kde bude letadlo být. Piloti mohou využít trendové vektory k lepší kontrole polohy letadla. Zahrnutím trendových vektorů do skenování přístroje jsou piloti schopni přesně řídit rychlost a výšku vzduchu. Další informace lze získat odkazem na příručku pro létání přístrojů nebo na konkrétní školicí materiál výrobců avioniky.