Pro přistání v turbulentních podmínkách by měl pilot použít přiblížení při rychlosti vzduchu mírně nad normální rychlostí přibližování. To zajišťuje pozitivnější kontrolu nad letounem, když jsou zažívány silné horizontální poryvy větru nebo ponory nahoru a dolů. Stejně jako jiné přístupy k zapnutí je obvykle vyžadována koordinovaná kombinace nastavení výšky a výkonu. Správné přibližovací polohy a rychlost vzduchu vyžadují minimální zaokrouhlení a měly by mít za následek malé nebo žádné plavání během přistání.

Pro udržení kontroly během přibližování v turbulentním vzduchu s nárazovým bočním větrem by měl pilot použít částečné klapky křídel. S méně než plnými klapkami je letadlo ve vyšším postoji. Vyžaduje tedy menší změnu výšky, aby se vytvořila poloha přistání a přistání při vyšší rychlosti vzduchu, aby byla zajištěna pozitivnější kontrola.

Piloti často používají normální přibližovací rychlost plus polovinu faktorů poryvu větru v turbulentních podmínkách. Pokud je normální rychlost 70 uzlů a poryvy větru jsou 15 uzlů, je vhodné zvýšit rychlost vzduchu na 77 uzlů. V každém případě by rychlost vzduchu a nastavení klapky měly odpovídat doporučením výrobců letadel v AFM/POH.

Použijte dostatečné množství výkonu k udržení správné rychlosti vzduchu a sestupové dráhy po celou dobu přiblížení a zpomalte škrticí klapku do volnoběžné polohy až poté, co se hlavní kola dotknou přistávací plochy. Před přípravou pilota k přistání je třeba dbát na zavírání plynu. V turbulentních podmínkách může náhlé nebo předčasné uzavření škrticí klapky způsobit náhlé zvýšení rychlosti klesání, což má za následek tvrdé přistání.

Při přistání z napájení se v turbulenci přibližuje, přistání se provádí s letounem v přibližně vodorovném letu. Poloha sklonu při dotyku by byla dostatečná pouze k tomu, aby zabránila příďovému kolu v kontaktu s povrchem dříve, než se hlavní kola dotknou povrchu. Po přistání by se měl pilot vyvarovat tendence vyvíjet tlak vpřed na třmen, protože to může mít za následek trakař a možnou ztrátu kontroly. Pilot by měl umožnit letounu, aby se normálně zpomalilo, za pomoci pečlivého používání brzd kol a vyvarovat se silného brzdění, dokud křídla nebudou bez zdvihu a plná hmotnost letadla nespočívá na podvozku.