View Categories

AFH 7.3 Drift and Ground Track Control

Změny směru větru a rychlosti vytvářejí potřebu korekcí dráhy letu během pozemního referenčního manévru. Podobným způsobem, jakým vodní proudy ovlivňují postup lodi nebo lodi, vítr přímo ovlivňuje cestu, kterou letoun cestuje ve vztahu k zemi. Kdykoli letadlo letí, pohyb vzduchu přímo ovlivňuje skutečnou pozemní stopu letadla.

Například letadlo jede rychlostí 90 uzlů (90 námořních mil za hodinu) a vítr vane zprava doleva rychlostí 10 uzlů. Letadlo pokračuje vpřed rychlostí 90 uzlů, ale také cestuje vlevo 10 námořních mil za každou hodinu letu. Pokud letadlo v tomto příkladu zdvojnásobí svou rychlost na 180 uzlů, stále se každou hodinu bočně unáší do levého 10 námořních mil. Pokud není ve vzduchu, cestování do bodu na povrchu vyžaduje kompenzaci pohybu vzduchové hmoty.

Pozemní referenční manévry se obecně létají ve výškách mezi 600 a 1 000 stopami nad úrovní země (AGL). Pilot by měl při výběru manévrovací výšky zvážit následující:

  • Čím nižší je manévrovací výška, tím rychleji se zdá, že se letoun pohybuje ve vztahu k zemi.
  • Drift by měl být snadno rozpoznatelný z obou stran letadla.
  • Nadmořská výška by měla poskytovat překážku nejméně 500 stop vertikálně nad překážkou a 2000 stop vodorovně.
  • V případě poruchy motoru se nižší výšky rovnají kratší době na konfiguraci letadla a zkrácení vzdálenosti klouzání před nuceným přistáním.
  • Jaký konkrétní rozsah nadmořské výšky nebo nadmořské výšky vyžaduje testovací standard?

oprava driftu během přímého a vodorovného letu #

Při létání rovně a vodorovně a po zvolené přímé přímé zemní dráze je preferovanou metodou korekce driftu větru dostatečně naklonit letadlo do větru, aby se zrušil účinek bočního driftu způsobeného větrem. Rychlost větru, úhel mezi směrem větru a podélnou osou letadla a rychlost vzduchu určují požadovaný úhel korekce větru. Například letadlo s rychlostí vzduchu 100 uzlů ve vzdušné hmotě pohybující se rychlostí 20 uzlů přímo ze strany by mělo otočit 12° do větru, aby zrušilo drift letadla. Pokud je vítr ve výše uvedeném příkladu pouze 10 uzlů, úhel korekce větru potřebný ke zrušení driftu je šest stupňů. Když byl drift zneškodněn nasměrováním letadla do větru, letadlo poletí přímou přímou zemí.

Pro další ilustraci tohoto bodu, pokud loď překračuje řeku a proud řeky je zcela nehybný, loď by mohla zamířit přímo do bodu na protějším břehu na rovném kurzu bez jakéhokoli unášení. Řeky však mívají proud po proudu, který je třeba zvážit, pokud kapitán chce, aby loď dorazila na protější břeh přímou rovnou cestou. Jakýkoli proud po proudu tlačí loď do strany a po proudu rychlostí proudu. Aby se tento pohyb po proudu vyrovnal, musí se loď pohybovat proti proudu stejnou rychlostí, jakou řeka pohybuje lodí po proudu. Toho je dosaženo nakloněním lodi proti proudu, aby se zabránilo proudění po proudu. Pokud se to udělá správně, loď sleduje přímou rovnou cestu přes řeku k zamýšlenému cílovému bodu. Pomalejší dopředná rychlost člunu nebo rychlejší říční proud vyžaduje větší úhel, aby se zabránilo driftu. [Obrázek 7-1]

Figure 7-1. Wind drift.
Obrázek 7-1. Unášení větru.

Jakmile se pilot zvedne z povrchu a vyrovná křídla v bočním větru, letadlo začne sledovat bokem. Síla bočního větru působí na hmotnost letadla a rychlost driftu se zvyšuje až do rychlosti složky bočního větru. Vítr, který je přímo vpravo nebo vlevo (pod úhlem 90°), způsobí, že letadlo zrychlí bokem při stejné rychlosti jako vítr. Když je vítr na půli cesty mezi bokem a přídí letadla (pod úhlem 45°), způsobí to boční drift až na něco málo přes 70 procent celkové rychlosti větru. Mělo by být zřejmé, že piloti nepočítají požadované úhly korekce driftu pro pozemní referenční manévry; Pouze používají reference a upravují vztah letadla k těmto referencím, aby zrušili jakýkoli drift. Přízemní rychlost letadla je také ovlivněna větrem. Jak se směr větru stává rovnoběžnou s podélnou osou letadla, velikost vlivu větru na rychlost země je větší; Jak se vítr stává kolmým k podélné ose, velikost vlivu větru na rychlost země je menší. Obecně platí, že když vítr fouká přímo do nosu letadla, rychlost pozemního říma bude nižší než rychlost vzduchu. Když vítr fouká přímo za letadlem, pozemní rychlost bude vyšší než rychlost vzduchu. Jinými slovy, když letadlo míří proti větru, rychlost pozemní se snižuje; Když zamíříte po větru, zvýší se rychlost země.

konstantní poloměr během letu zatáčky #

Ve stavu bez větru může pilot provést otočku s konstantním poloměrem nad zemí pomocí pevného úhlu náklonu. Pokud je však přítomen vítr, pilot bude pozorovat změnu poloměru zatáčky při zachování stejného konstantního úhlu náklonu. [Obrázek 7-2] S rostoucí rychlostí země se zvětšuje pozorovaný poloměr zatáčky. Naopak, jak se rychlost země snižuje, poloměr zatáčky nad zemí se sníží. Pro zatáčku s konstantním poloměrem s konstantním poloměrem pilot kompenzuje změny rychlosti země změnou úhlu náklonu v průběhu zatáčky. Když se pozemní rychlost zvýší, pilot se nakloní strměji, aby zachoval konstantní obrat nad zemí. Opak je také pravdou: když rychlost pozemního klesání klesá, pilot používá mělčí břeh.

Figure 7-2. Effect of wind during a turn.
Obrázek 7-2. Vliv větru během zatáčky.

Pro danou skutečnou vzdušnou rychlost se poloměr otáčení vzduchu mění úměrně s úhlem náklonu. Pro udržení konstantního poloměru nad zemí je použitý úhel náklonu úměrný rychlosti země. Například letadlo je v poloze po větru při rychlosti 100 uzlů. V tomto příkladu je vítr 10 uzlů, což znamená, že letoun má rychlost vzduchu 90 uzlů (pro tuto diskusi předpokládejme, že pravdivá, kalibrovaná a indikovaná rychlost vzduchu je stejná). Pokud pilot spustí zatáčku pomocí úhlu náklonu 45°, poloměr otáčení nad zemí je v tomto okamžiku přibližně 890 stop. Jak se letoun otáčí, rychlost země se snižuje a úhel náklonu je třeba snížit, aby byl zachován stejný poloměr otáčení 890 stop nad zemí. V bodě zatáčky proti větru by měl být úhel náklonu přibližně 33°. V jiném příkladu, pokud po větru letí vzduch rychlostí 90 uzlů v zadním větru 10 uzlů s požadovaným poloměrem otáčení 2 000 stop, úhel náklonu by byl přibližně 24°. Úhel náklonu letící po větru by byl přibližně 16°.

Jinak řečeno, při vyšší pozemní rychlosti je méně času na otáčení letadla při zachování zatáčky s konstantním poloměrem s odkazem na zemi. Pilot zvyšuje úhel náklonu, aby se zvýšila rychlost otáčení, a zvýšená rychlost zatáčení kompenzuje zkrácený čas, který je k dispozici pro provedení zatáčky. Naopak při létání při nižší rychlosti země pilot snižuje úhel náklonu a rychlost otáčení, aby kompenzoval další čas zabraný při zatáčení. S určitými zkušenostmi si piloti mohou všimnout, jak směr větru ovlivňuje čas potřebný pro různé segmenty zatáček s odkazem na zemi.

Aby pilot demonstroval účinek, který má vítr na zatáčky, měl by zvolit přímočarý terén, jako je silnice nebo železniční trať. [Obrázek 7-3] Výběr přímky terénní reference, která je rovnoběžná s větrem, by letoun sletěl do větru a přímo přes vybranou přímku. Jakmile je vytvořena přímka na zemi, pilot provede 360° konstantní středně nakloněnou zatáčku. Když letadlo dokončí zatáčku o 360°, mělo by se vrátit přímo přes přímku, ale po větru od výchozího bodu. Výběr přímky terénní reference, která má boční vítr, a použití stejného 360° konstantního středně nakloněného zatáčky, ukazuje, jak se letoun odklání od reference, i když pilot drží konstantní úhel náklonu. V obou příkladech není dráha nad zemí kruhová, i když s ohledem na vzduch letělo letadlo s dokonalým souvislým poloměrem.

Figure 7-3. Effect of wind during turn.
Obrázek 7-3. Vliv větru během zatáčky.

Aby se kompenzovaly účinky driftu větru, pilot upravuje úhel náklonu, když se rychlost země mění v průběhu zatáčky. Tam, kde je pozemní rychlost nejrychlejší, například když letadlo míří po větru, úhel náklonu by měl být nejstrmější. Tam, kde je rychlost země nejpomalejší, například když letadlo míří proti větru, úhel náklonu by měl být mělký. Je nutné zvýšit nebo snížit úhel náklonu, což zvyšuje nebo snižuje rychlost otáčení, aby bylo dosaženo požadované stopy konstantního poloměru nad zemí.

Zemní referenční manévry by měly být vždy vstupovány z pozice po větru. To umožňuje pilotovi stanovit nejstrmější úhel náklonu potřebný k udržení konstantního poloměru země. Pokud je břeh příliš strmý, měl by pilot okamžitě opustit manévr a obnovit boční polohu, která je dále od reference země. Pilot by se měl vyhnout úhlům náklonu přesahujícím 45° kvůli zvýšené rychlosti zastavení.

Sledování přes a rovnoběžné s přímkou #

Pilot by měl být nejprve zaveden do pozemních referenčních manévrů korekcí účinků bočního větru přes přímku, jako jsou silniční nebo železniční tratě. Pokud není k dispozici rovná silnice nebo železniční trať, měl by pilot zvolit více referencí (minimálně tři), které se řadí podél rovné cesty. Referenční čára by měla být vhodně dlouhá, aby měl pilot dostatek času na pochopení pojmů korekce větru a procvičení manévru. Zpočátku by měl být manévr přelet přímo přes pozemní referenční čáru s pilotem nakloněným podélnou osou letadla do větru dostatečně, aby se zrušil účinek driftu. Pilot by měl skenovat mezi daleko vpředu a blízko letadla, aby si procvičil sledování více referencí.

Když byla prokázána odbornost přeletem přímo přes pozemní referenční čáru, měl by pak pilot trénovat létání po přímé paralelní dráze, která je odsazena od reference země. Offsetová paralelní dráha by neměla být více než tři čtvrtiny míle od referenční čáry. Manévr by měl být přeležen od pozemních referencí s pilotem, který naklonil podélnou osu letadla do větru dostatečně, aby zrušil účinek driftu při zachování paralelní dráhy.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Create a free account, or log in.

Gain access to read this article, plus limited free content.

Yes! I would like to receive new content and updates.

Přejít nahoru