Vzhledem k tomu, že nouzové přistání na vhodném terénu připomíná situaci, ve které by měl být pilot obeznámen s výcvikem, diskutují se pouze o neobvyklejších situacích.

Uzavřené oblasti #

Přirozená preference položit letoun na zem by neměla vést k výběru otevřeného místa mezi stromy nebo překážkami, kde se k zemi nelze dostat bez strmého klesání.

Jakmile je dosaženo zamýšleného bodu přistání a zbývající otevřený a nerušený prostor je velmi omezený, může být lepší přitlačit letadlo na zem, než odložit přistání, dokud se nezastaví (usadí se). Letadlo zpomaluje rychleji, když je na zemi, než když je ve vzduchu. Za určitých podmínek lze také uvažovat o vhodnosti pozemních smyček nebo zatažení podvozku.

Řeka nebo potok mohou být lákavou alternativou v jinak členitém terénu. Pilot by měl zajistit, aby bylo možné dosáhnout vodního nebo potočního koryta, aniž by zachytil křídla. Stejný koncept platí pro přistání na silnici s jedním dalším důvodem opatrnosti: uměle vytvořené překážky na obou stranách silnice nemusí být viditelné až do poslední části přiblížení.

Při plánování přiblížení přes silnici je třeba mít na paměti, že většina dálnic a dokonce i venkovských polních cest jsou paralelní s napájením nebo telefonními linkami. Včasné varování může poskytnout pouze ostrá hlídka pro nosné konstrukce nebo sloupy.

stromy (les) #

Přestože přistání na stromech není atraktivní vyhlídkou, následující obecné pokyny pomáhají zajistit, aby byl zážitek přežit.

• Použijte normální konfiguraci přistání (plné klapky, ozubené kolo dolů).
• Udržujte nízkou rychlost země tak, že se vydáte do větru.
• Nastavte kontakt při minimální indikované rychlosti vzduchu, ale ne pod pádovou rychlostí, a „pověste“ letadlo ve větvích stromu v přistávací poloze po nosu. Zapojení spodní strany trupu a obou křídel v počátečním kontaktu stromu poskytuje rovnoměrnější a pozitivnější tlumící efekt a zároveň zabraňuje pronikání čelního skla. [Obrázek 18-4]
• Vyhněte se přímému kontaktu trupu s těžkými kmeny stromů.
• Nízké, těsně rozmístěné stromy s širokými, hustými korunami (větvemi) blízko země jsou mnohem lepší než vysoké stromy s tenkými vrcholky; Ty umožňují příliš velkou výšku volného pádu (volný pád z 75 stop má za následek rychlost nárazu asi 40 uzlů nebo asi 4 000 fpm).
• V ideálním případě by počáteční kontakt stromu měl být symetrický; To znamená, že obě křídla by měla mít stejný odpor ve větvích stromů. Toto rozložení zatížení pomáhá udržovat správný polohu letadla. Může také zabránit ztrátě jednoho křídla, což vždy vede k rychlejšímu a méně předvídatelnému sestupu k zemi.
• Pokud je těžkému kontaktu s kmenem stromu nevyhnutelný, jakmile je letadlo na zemi, je nejlepší zapojit obě křídla současně nasměrováním letadla mezi dva správně rozmístěné stromy. Nepokoušejte se však o tento manévr, zatímco jste stále ve vzduchu.

Voda (příkop) a sníh #

Dobře provedené přistání do vody obvykle zahrnuje méně zpomalovacího násilí než špatné přistání na stromě nebo přistání na extrémně drsném terénu. Také letoun, který se zhroutí při minimální rychlosti a při normálním přistání, se při přistání okamžitě nepotopí. Neporušená křídla a palivové nádrže (zejména když jsou prázdné) zajišťují plavení po dobu nejméně několika minut, i když kabina může být těsně pod vodní hladinou v letounu s vysokým křídlem.

Ztráta vnímání hloubky může nastat při přistání na širokém prostoru hladké vody s rizikem vletu do vody nebo zastavením z nadměrné výšky. Aby se předešlo tomuto nebezpečí, mělo by být letadlo „vtaženo dovnitř“, pokud je to možné. Na letounech s nízkými křídly nepoužívejte více než mezilehlé klapky. Vodotěsnost plně prodloužených klapek může mít za následek asymetrické selhání klapky a zpomalení letadla. Udržujte výsuvné zařízení, pokud AFM/POH nedoporučí jinak.

Přistání ve sněhu by mělo být provedeno jako příkop, ve stejné konfiguraci a se stejným ohledem na ztrátu vnímání hloubky (bílé ven) při snížené viditelnosti a na široce otevřeném terénu.