Tato část obsahuje informace o technikách nouzového přistání v malých letadlech s pevnými křídly. Uvedené pokyny platí pro nepříznivější terénní podmínky, pro které není možný praktický výcvik. Cílem je vštípit pilotovi vědomí, že téměř jakýkoli terén lze považovat za „vhodný“ pro přistání, které lze přežít, pokud pilot ví, jak využít konstrukci letadla k vlastní ochraně a ochraně cestujících.

Typy nouzových přistání #

Různé typy nouzových přistání jsou definovány následovně:

• Nucené přistání – okamžité přistání na letišti nebo mimo něj, které si vyžádá neschopnost pokračovat v dalším letu. Typickým příkladem je letoun stlačený poruchou motoru.
• Preventivní přistání – předem promyšlené přistání, na letišti nebo mimo něj, pokud je další let možný, ale nedoporučovaný. Příklady podmínek, které mohou vyžadovat preventivní přistání, zahrnují zhoršující se počasí, ztrátu, nedostatek paliva a postupně se vyvíjející problémy s motorem.
• Příkop – nucené nebo preventivní přistání na vodě.

Preventivní přistání je obecně méně nebezpečné než nucené přistání, protože pilot má více času na výběr terénu a plánování přiblížení. Kromě toho může pilot použít sílu ke kompenzaci chyb v úsudku nebo technice. Pilot by si měl být vědom toho, že příliš mnoho situací vyžadujících preventivní přistání se může vyvinout v okamžité nucené přistání, když pilot místo rozumu používá zbožné přání, zejména když se vypořádává s nesnází, kterou si sami způsobili. Pilot bez přístrojů uvězněný počasím nebo pilot čelící bezprostřednímu vyčerpání paliva, který nemyslí na proveditelnost preventivního přistání, přijímá extrémně nebezpečnou alternativu.

Psychologická rizika #

Existuje několik faktorů, které mohou narušit schopnost pilota jednat rychle a správně, když čelí mimořádné události. Některé z těchto faktorů jsou uvedeny níže.

• Neochota přijmout nouzovou situaci – pilot, který dovolí, aby mysl ochrnula při myšlence, že letadlo bude na zemi ve velmi krátkém čase, bez ohledu na akce nebo naděje pilota, je při řešení mimořádné události těžce postiženo. Nevědomá touha oddálit obávaný okamžik může vést k takovým chybám, jako je: Snížení nosu pro udržení rychlosti letu, zpoždění při výběru nejvhodnější přistávací plochy v dosahu a nerozhodnost obecně. Zoufalé pokusy napravit vše, co se pokazilo na úkor řízení letadla, spadají do stejné kategorie.
• Nepatřičné obavy ze zranění – strach je důležitou součástí mechanismu sebezáchovy. Když však strach vede k panice, zveme to, čemu se chceme nejvíce vyhnout. Záznamy o přežití upřednostňují piloty, kteří si zachovávají klid a vědí, jak aplikovat obecné koncepty a postupy, které byly vyvinuty v průběhu let. Úspěch nouzového přistání je záležitostí mysli i dovedností.
• touha zachránit letadlo – pilot, který byl během výcviku podmíněn, aby očekával, že najde relativně bezpečnou přistávací plochu, kdykoli letový instruktor sevřel plyn kvůli simulovanému nucenému přistání, může ignorovat všechna základní pravidla vzdušné moci, aby se zabránilo přistání v terénu, kde je poškození letadla nevyhnutelné. Typické důsledky jsou: otočit se o 180° zpět na dráhu, když je dostupná nadmořská výška nedostatečná; natahování klouzání bez ohledu na minimální řídicí rychlost, aby se dosáhlo atraktivnějšího pole; a přijetí situace přiblížení a přistání, které nezanechává žádný prostor pro chyby. Touha zachránit letadlo, bez ohledu na související rizika, může být ovlivněna dalšími dvěma faktory: finančním podílem pilota v letadle a jistotou, že nepoškozené letadlo neznamená žádné ublížení na zdraví. Jsou však chvíle, kdy by se pilot měl více zajímat o obětování letadla, aby od něj mohli bezpečně odejít.