Tah, který vrtule poskytuje, je funkcí úhlu náběhu (AOA), při kterém vzduch naráží na lopatky, a rychlosti, při které k tomu dochází. AOA se mění s úhlem sklonu vrtule.
Dopředná rozteč vytváří tah vpřed – vyšší úhly rozteče jsou vyžadovány při vyšších rychlostech letadla. [Figure 15-8A] Takzvaná „plochá rozteč“, znázorněná na obrázku 15-8b, je poloha lopatky, která nabízí minimální odpor proti otáčení a žádný čistý tah pro pohyb letadla.
Obrázek 15-8a. Charakteristiky úhlu sklonu vrtule.
Obrázek 15-8b. Charakteristika plochého sklonu vrtule.
Poloha „opeřeného“ je nejvyšší dosažitelný úhel sklonu. [Figure 15-8C] Opeřená poloha neprodukuje žádný tah dopředu. Vrtule je obecně umístěna v peří pouze v případě selhání motoru za letu, aby se minimalizoval odpor a zabránilo se použití vzduchu v použití vrtule jako turbíny.
Obrázek 15-8c. Charakteristiky vrtule (maximální úhel rozteče vpředu).
V poloze „zpáteční“ rozteče se motor/vrchol otáčí ve stejném směru jako v normální (dopředné) poloze sklonu, ale úhel lopatky vrtule je umístěn na druhé straně plochého sklonu. [Figure 15-8D] V obráceném sklonu je vzduch odsouván z letadla, spíše než aby byl nasáván přes něj. Zpětná výška má za následek brzdnou akci, spíše než tah letadla dopředu. Používá se pro couvání od překážek při pojíždění, řízení rychlosti taxi nebo pro pomoc při zastavení letadla během přistání. Zpětná výška neznamená zpětnou rotaci motoru. Motor dodává výkon stejně, bez ohledu na to, na které straně plochého sklonu jsou listy vrtule umístěny.
Obrázek 15-8D. Charakteristiky zpětného sklonu vrtule.
S turbovrtulovým motorem, aby bylo dosaženo dostatečného výkonu pro let, je páka výkonu umístěna někde mezi letovým volnoběhem (u některých motorů označovaných jako „vysoký volnoběh“) a maximem. Napájecí páka směruje signály do řídicí jednotky paliva pro ruční volbu paliva. Regulátor vrtule volí rozteč vrtule potřebnou k udržení vrtule/motoru na rychlosti. Toto je označováno jako provozní režim vrtule nebo „alfa“. Když je však umístěna za volnoběhem letu, napájecí páka přímo ovládá úhel lopatky vrtule. Toto je známé jako „beta“ rozsah provozu.
Provozní rozsah beta se skládá z poloh napájecích pák od letu volnoběhu po maximální zpětný chod. Počínaje polohou napájecí páky těsně za letovým volnoběhem se úhly sklonu lopatek vrtule postupně stávají ploššími s pohybem páky výkonu, dokud nepřekročí maximální plochý sklon a do záporného sklonu, což má za následek zpětný tah. Zatímco u motoru s pevnou/konstantní otáčkami zůstává otáčky motoru do značné míry nezměněny, protože úhly listu vrtule dosahují svých záporných hodnot. Na motoru PT-6 s děleným hřídelí, když je dosaženo záporné polohy 5°, má další pohyb páky výkonu také za následek progresivní nárůst otáček motoru (N1), dokud není dosaženo maximální hodnoty asi záporné 11° úhlu lopatky a 85 procent N1.
Provoz v rozsahu beta a/nebo s reverzním tahem vyžaduje specifické techniky a postupy v závislosti na konkrétní značce a modelu letadla. Měly by být dodrženy specifické parametry motoru a omezení pro provoz v této oblasti. Je nezbytné, aby se pilot přecházející na turbovrtulová letadla stal informovaným a zdatným v těchto oblastech, které jsou jedinečné pro letadla poháněná turbínovým motorem.